Awujjj! davam vam sem liceni prirody, blbost strasna :Dale snad vam to pomuze...:) enjoy it
Babiččina zahrada
(líčení)
Mým oblíbeným místem je zahrada mé babičky. Žije na vesnici a odmala miluje přírodu. Proto už dlouhá léta pěstuje na zahradě snad všechno co roste – od květin, přes okrasné keře a zeleninu až po ovocné stromy. Dříve chovala i slepice a králíky, ale práce přibývá a síly ubývá.
Nejvíc péče zahrada vyžaduje na jaře. Příroda se ostýchavě probouzí, odpočatá po zimním spánku. Ze země pomalu začínají vyrážet jasně zelená stébla čerstvé trávy, na záhonech rozkvétají první jarní květiny líbezné jako nevěsty v bílých šatech. Vzduch teple voní, postupně rozkvétají další a další květiny. Jabloně a hrušně pučí, obráží novými zelenými větvičkami. Kolem růžových a bílých květů stromů bzučí včely a čmeláci, všude je plno shon
Než se nadějeme, převezme vládu léto. Paprsky slunce jsou čím dál silnější a krajina i živočichové jsou plni života a síly. Na keřích se začínají červenat maliny, jahody a ostružiny a kosi se slétají na rudé třešně. V parných letních dnech usychají stébla trávy zmožena sílou ohnivého krále oblohy. Občas krajina zlověstně zmlkne a už zanedlouho přijde letní bouřka. Vyschlá zem lačně přijímá blahodárnou vláhu. Píseň přírody se mění z jemné a přívětivé na veselou a rozvernou, krajina se raduje ze života. Obtěžkané větve se sklání pod tíhou rostoucího ovoce.
Ale pomalu a nenápadně se začínají dny krátit a noci prodloužovat, rána jsou chladnější a po zemi se líně válí cáry mlhy. V poryvech větru se vznášejí třpytivé pavučinky s malými pavoučky. Přes den se ještě tu a tam mezi mraky prodere několik zlatých paprsků – to je ten pravý čas pro sklizeň všech darů matky přírody: brambory, mrkev, salát, jablka a hrušky dozrávají a babička se raduje z výsledků své pilné práce. Zem už jen čeká, až ji rýč nakypří a bude moci ulehnout k zimnímu spánku. Kosa naposled zanoří své ostří do vyčerpaných trsů trávy, z kterých pomalu mizí brouci, slunéčka sedmitečná a ostatní hmyz a živočichové. Jen občas kolem prolétne barevný motýl. Stromy si oblékají svůj pestrý podzimní kabát, ale i ten po pár týdnech shodí. Živočichové se ukládají do svých zimních příbytků, cítí kvapně se blížící konec podzimu.
A znenadála opravdu uhodí mrazy. Nejprve dá o sobě zima vědět jen ranní jinovatkou a prvními vločkami sněhu, ale zanedlouho už hustě chumelí a stromy se zahalí do bílého závoje a záhony pokryje těžká peřina. Nastal čas odpočinku a všechen život utichá pod ledovým příkrovem. Zdá se, jako by byla zima nekonečná, ale nakonec přece jen přijde jaro a všechno se opakuje stále dokola.
Nejvíce se mi zahrada líbí v létě, když je život v plném proudu a je pořád co pozorovat. Každý den můžu nalést na zahradě něco nového a krásného, protože se stále mění. Ráda se s babičkou zahradou procházím a raduji se s ní z kouzel přírody.