aa dalsii liceni...podzimni nalada.
Podzimní nálada
Osnova: I. Úvod – Brzké ráno
Stať – a) Stromy a keře
- b) Zvířata
Závěr – Příchod domů
Jedním z nejkrásnějších ročních období je bezpochyby podzim a proto se vydávám ráda na procházky, jako třeba teď. Je brzké ráno, ideální čas na výlet. Příroda je unavená po vyčerpávajícím létě a pomalu se připravuje na zimní odpočinek a všechny její změny jsou tak krásné, že stojí za alespoň krátké pozastavení.
Nejdříve začnou ve vzduchu lehce poletovat malí pavoučci na stříbřitých nitkách pavučin. Jejich ,,padáčky" se třpytí a září ve svitu zlatých paprsků slunce. Stromy ze sebe setřásají svůj obnošený letní kabát, jako by se jim už nelíbi
Zvednu hlavu a a usměji se při pohledu na ptáky právě odlétající tam daleko daleko do teplých krajů. Působí trochu smutně, jako by se už nikdy neměli vrátit, ale já přesto vím, že na jaře přelétnou zpět. Ani ostatní zvířata nezahálejí s přípravami na krutou zimu. I když nemohou roztáhnout křídla a nechat se unést větrem za teplem a potravou, snaží se alespoň udělat si železné zásoby na dobu spánku. Někteří tvorové si stavějí nebo zdokonalují a opravují své příbytky, někteří si obstarávají jídlo. Zelené a hnědé žabky zalézají do bahna a veverky vesele poskakují po stromech, jako by si stále udržovaly dobrou náladu.
Najednou mi ale do mé ranní vycházky zasáhne nečekaný podzimní déšť. Nejprve mi do vlasů dopadne jen pár kapek, ale vypadá to na pořádný liják. Jako by mě příroda vyháněla a snažila se ochránit nějaké záhadné tajemství, jež nemá být nikdy odhaleno. Než doběhnu domů jsem celá promočená, ale nic mi nemůže pokazit úžasný pocit a údiv nad fascinujícími krásami podzimní krajiny. Do vyhřáté kuchyně vejdu právě na oběd. Až teď mě napadá jaký mám vlastně hlad. A není se čemu divit, příroda je mocná čarodějka, která nás stále udivuje svými poklady.